Letošní dovolená pro nás měla nádech exotiky. Po nedlouhém rozmýšlení jsme se rozhodli splnit si jeden z našich vysněných cílů a navštívit nejvyšší světové pohoří Himaláje, kde jsme chtěli absolvovat trekking kolem Annapuren.

Ke splnění tohoto snu nám měla pomoci vybraná cestovní kanceláří "World trek" z Ústí nad Labem, která slibovala dlouholeté skušenosti se zajišťováním obdobných akcí. Že se jednalo spíše o zkušenosti zcela jiného charakteru, se ukázalo později. Po prvotní emailové výměně informací a po následném zaplacení zálohy nám byla doručena smlouva, kde byly z celkové ceny zájezdu odečteny některé poplatky v místě pobytu. V telefonickém rozhovoru s majitelem cestovky jsme byli ubezpečeni, že uvedené ceny odpočtů jsou ověřeny a jsou reálné. V některých případech, jak se ukázalo pozděj, byl však opak pravdou.

Po urychleném doplacení ceny zájezdu (mimo jiné z důvodu zakoupení letenek a zajištění nutných věcí v místě pobytu - hotely, přepravy) jeden měsíc před odjezdem, jsme pak již jen čekali na den odjezdu. V té době nám bylo cestovkou poskytnuto její "know-how" spočívající v zaslání 4 kusů oxeroxovaných plánků Kathmandu a treku na papíru velikosti A4 a dále "důležité" informace týkající se orientačních cen (dle skutečnosti staré asi 5 let), místního názvosloví a podobně.

Námi velmi očekávaný okamžik dne odjezdu pro nás nastal 9.10.2001 v 6 hodin ráno v Praze před hlavním nádražím. V uvedenou dobu jsme byli natlačeni do mikrobusu a čtyři z nás pak do osobního Daewoo. Nato rychlostí nepřesahující 100km/h jsme vyrazili na letiště do Frankfurtu n.M. Tato, 8 hodin trvající jízda ve třech na zadním sedadle, byl snad nejhorší zážitek z celé akce. Pokud někdo vyšší seděl v autě dělaném pro trpaslíky, ví o čem je řeč.

Na letišti ve Frankfurtu nás čekalo další překvapení, kdy jsme se spolu s jinými cestujícími z několika dalších českých cestovek zařadili do fronty k celnímu odbavení. Bylo nám sice trochu podezřelé, že ostatní cestující drží v ruce letenky, které dostali již dávno před odjezdem a my zatím žádné nemáme, ale předpokládali jsme, že je hned dostanem. Spolucestující byli však časem odbavení a jen 18 lidí z naší cestovky stálo pořád v hale, půl hodiny před plánovaným odletem a to jen proto, že majitel cestovky, který nás sem doprovázel vyjednával koupi letenek u pokladny (inu cena letenek s přibývajícím časem klesá). Od 1.10.2001 však bylo nutné ke každé letence zaplatit bezpečnostní příplatek, který v našem případě činil 32 marek. Tento příplatek se však nevztahoval na letenky zakoupené před tímto datem. Majitel cestovky pan K. se rozhodl tyto poplatky od svých klientů vybrat, což se mu snad kromě nás dvou i povedlo. Pan K. však z důvodu "zachování dobrého jména cestovky" tyto poplatky zaplatil za nás, a tak imy jsme nakonec měli cestu do světa vysokých hor otevřenou.

Po celním a pasovém odbavení jsme se nalodili na palubu letadla DC10-30 bangladéšské společnosti Biman a s 1,5 hodinovým spožděním jsme v 19:00 odstartovali. Počáteční obavy vyvolané událostmi z minulého měsíce časem ustoupily únavě. Během letu dostal každý cestující sluchátka, ve kterých mohl poslouchat některou ze zvolených stanic, která vysílala východní hudbu, nebo zvuk k promítanému filmu (samozřejmě v bangladéštině). Film byl promítán s anglckými titulky. Nonstop let do Dhaccy trval 10.15 hodin, během něhož jsme dostali večeři a snídani.

Po přistání v Dhacce jsme strávili 5 hodin čekáním v tranzitu na přípoj do Kathmandu. Čekání bylo vyplněno malým občerstvením v letištní restauraci, které bylo v ceně letenky a obsahovalo sendvič s nějakou pomazánkou, jablko, sklenici vody a colu. Po velmi přísné letištní kontrole jsme nastoupili k hodinovému letu do hlavního města Nepálu, Kathmandu, tentokrát Airbusem A310-300. Během tohoto krátkého letu nám stihli roznést další jídlo. Na palubních moniterech jsme s rostoucím napětím sledovali zmenšující se vzdálenost k našemu cíli.

V Kathmandu jsme přistáli přesně podle letového plánu v 14:45 hodin místního času (SEČ + 4 hod. 45 minut). Po zaplacení vízového poplatku 30 USD jsme mohli opustit poklidnou letištní halu. Před letištěm se na nás vrhly kvanta hotelových naháněčů, taxíkářů a různých nosičů a pomocníků, kteří nedali pokoj, dokud jsme nenastoupili do zajištěného mikrobusu. Cestou z letiště do hotelu jsme pak vstřebávali první dojmy z tohoto divokého východu.

Ubytování jsme měli zajištěno v Hotelu Shakti ve starém centru města, čtvrti Thamel. Ubytování bylo ve dvoulůžkovém pokoji s příslušenstvím. Po organizačních pokynech od nepálského partnera cestovky jsme vyrazili na první návštěvu Kathmandu. Nejdříve jsme si u místní Himalaya bank vyměnili každý 200 USD za nepálské rupie (v době návštěvy byla 1 NRs asi 0,5 Kč). Nějakou dobu jsme pak procházeli úzkými uličkami přeplněnými neustále houkajícími taxíky, rikšami a davy chodců mezi nimiž se pohybují pouliční prodavači nejrůznějšího zboží. Protože jsme byli za uplynulé dva dny cestování dost unaveni, koupili jsme si v místním smíšeném zboží jen nějakou vodu na pití a šli zpět do hotelu.

Ráno jsme si pěkně přispali a vstáváme až kolem 11 hodin. Po snídani odcházíme na prohlídku čtvrti Thamel. Našinec si v místních uličkách musí zvyknout na neustálé vytrubování taxíků a pobízení rikšů nabízející svezení. Pouliční prodavači vám vnucují nejrůznější zboží od mariuhany počínaje a vyřezávanými bůžky konče.

Kathmandu - Thamel

Už po půl hodině hledáme útočiště v nespočetných krámcích s knihami, mapami a dalším zbožím. Lze tady koupit snad veškeré potřebné vybavení na trek, lyže i skály, nové značkové i použité zboží. Kupujeme si nějaké mapy, v potravinách pak vodu a pečivo na zítřejší cestu autobusem do Besisaharu.

Kathmandu - Thamel - Thahiti

Odpoledne jsme ještě navštívili internetový šop, kterých je tady plno. Cena za hodinu internetu je 25 - 40 rupií. Dáváme o sobě vědět domů, a kolem 18 hodiny se vracíme na hotel, kde je porada se zbývajícími 5-ti účastníky, zástupcem agentury a nosičem. Po poradě jdeme balit věci na zítřejší přesun, do depozita hotelu si pak dáváme oblečení na zpáteční cestu domů.

Ráno jsme vstali kolem páté. V 6 hodin přijely před hotel 2 taxíky velikosti Fiatu 127, do kterých nastoupilo všech sedm účastníků našeho treku se svými bágly a dva nosiči, kteří půjdou s námi. Ti už předešlého dne zajistili místenky na autobus, takže se nemusíme obávat o místo. V 7 hodin odjíždíme z autobusového nádraží na místní poměry celkem slušným autobusem značky TATA.

Kathmandu - Besisahar

Vzdálenost asi 180 km do Besisaharu překonáváme za 7,5 hodiny. Cestou několikrát stavíme na občerstvení a protažení nohou. Autobus je dělaný pro menší lidi.

Kathmandu - Besisahar

V Nepálu se jezdí zásadně po prostředku silnice a až těsně před protijedoucím vozidlem se vyhýbá vlevo. Osádku tvoří kromě řidiče další 2 až 3 pomocníci, kteří mimo vybírání jízdného dávají v kolizních situacích poklepáváním na karosérii znamení řidiči. Naše jízda však kromě jednoho defektu probíhá v poklidu.

Ve 14:30 přijíždíme do Besisaharu. Jsme ve výšce 755m a téměř okamžitě vyrážíme na cestu. Vzduch je jako v prádelně, po deseti minutách chůze jsme komplet propoceni. Opouštíme Besisahar a cesta se přimyká k Marsyangdi river, kolem které půjdeme dalších 5 dnů.

Khudi

Cestou přecházíme přes dva bambusové mosty a asi po 2,5 hodinách dorážíme do dnešního cíle - Bhulbhule ve výšce 839m, kde se ubytováváme za 120 rupií za pokoj v první lodžii v pravo za mostem. Na pokojích je zavedena elektřina, ve sprše teče jen studená voda. Stmívá se zde rychle, takže na večeři jdeme už za tmy. Dáváme si za 100 rupií Dalbat a čaj. Jídlo je ostatně jako všude tady výborné a je ho dost.